Velkomeziříčský rodák Alois Hradecký

Narodil se 1. září 1917 v malém domku naproti lihovaru. Celý život ho oslovovali „Pavle". Na základní školu chodil ve Velkém Meziříčí. Následně se s rodiči a mladším bratrem Reném přestěhovali do Znojma a později do Prahy, kde na Vyšehradě postavil strýc jeho maminky rodinný dům.

V Praze Pavel studoval gymnázium a následně medicínu, kterou však nedokončil, když byly v protektorátu vysoké školy uzavřeny. V roce 1937 koupil jeho otec od hraběte Podstatzkého pozemky, na kterých postavil chatu v Balinském údolí. Zde pak rodina Hradeckých bydlela až do konce 2. světové války. Pavel rád sportoval, a zvláště si oblíbil lyže. Jeho vzorem byl zajisté bratranec Vlastimil Štipák, o šest let starší, který již v 30. letech minulého století patřil ke zkušeným lyžařům a pravidelně se zúčastňoval lyžařských závodů v běhu i skoku.

K jeho kamarádům patřili Jan Topičovský, Jiří Grec, Jan Večeřa, Karel Šula, knihtiskař Šašek, ale i lyžaři Jaromír Blecha, Vlastík Milostný i František Zajíček, působící za okupace ve Velkém Meziříčí. V roce 1944 se seznámil s Richardem Durayem, který přišel ke Kaštanům jako pekař. Za protektorátu byl spolu s Jaromírem Blechou přiřazen do německého oděvního skladu letectva v Beckově továrně ve Velkém Meziříčí, odtud pak s Jaromírem a Vlastíkem dodávali partyzánům na Novoměstsko a na Studnice ošacení a další výzbroj a výstroj. Při těchto cestách na Vysočinu se seznamuje s významným lyžařem Cyrilem Musilem a dalšími, jako pozdějším olympionikem, novoměstským Karem Dvořákem, který jezdil do Meziříčí za tetami Marií a Lídou Dvořákovými. Zapojil se do odboje, v balinské chatě přechovávali zbraně ze shozů. Velkomeziříčskou tragédii přežil díky jeho převelení do školy Světlá. Konec světové války rozdělil jejich přátelství. Jaromír Blecha byl ke konci války zastřelen, když byli vězni z koncentračního tábora přemisťování před postupující americkou armádou. Vlastík Milostný odešel na Teplicko a Pavel s rodinou do Prahy. Zde pak dostudoval medicínu se zaměřením na stomatologii. Oženil se s Věrou Grecovou, s níž měl dvě dcery. Jeho bratr René emigroval v roce 1948 do Kanady. Pavlovi se v 50. letech stalo osudným, když nechal u sebe v Praze přespat kamaráda, který chtěl emigrovat na západ. To bylo prozrazeno a Pavel Hradecký byl obviněn z protistátní činnosti a v roce 1955 byl odsouzen k 18 rokům vězení. V 60. létech byl po pěti a půl roce propuštěn na amnestii. V kriminále prováděl zubařskou praxi nejen u odsouzených, ale i u vězeňské stráže a jejich rodinných příslušníků. Po propuštění těžce hledal práci v oboru, byl bez titulu a nějaký čas mohl dělat jen instrumentáře. Miloval svobodu, a proto se rozhodl v roce 1967 sám emigrovat přes tehdejší Jugoslávii. Zůstal v Rakousku, kde mu bylo uznáno medicínské vzdělání. Zde se oženil s krajankou Emou, která pocházela z Bobrové, a ta jej provázela až do posledních chvil jeho života. Emigrace mu umožnila účastnit se větových lyžařských maratonů. Několikrát se zúčastnil běhu na 70 kilometrů v Marcialogna v italských Dolomitech a také Vassova běhu ve Švédsku. Pavel také několikrát navštívil bratra v Kanadě, kde neopomněl v pokročilém věku lyžovat. Po roce 1989 se rád vracel do Velkého Meziříčí, ale i na Vysočinu. Zajímal se o fotografování, o malíře Vysočina a o všechny svoje kamarády. Byl vynikající sportovec, opravdový kamarád, společenský a vzdělaný člověk. Zemřel 9. února 2008 ve věku 91 let v rakouské Vídni.