Jaromír Blecha

Letošního února jsme si připomněli jeho nedožitých pětadevadesátin.

Narodil se 25. února 1923 v Hodově. S rodiči a sestrou bydleli v Mostištích. Studoval na velkomeziříčském gymnáziu a po maturitě v roce 1941 se stal úředníkem Hasičské pojišťovny. Jeho otec František Blecha byl řídícím učitelem v Mostištích, ale také jednatelem XIX. hasičské župy a náčelníkem hasičského sboru v Mostištích. Jeho sestra Milada rovněž studovala gymnázium, kde maturovala v roce 1940.

Jaromír od mládí rád sportoval. Často se zúčastňoval závodů v lehké atletice na Tržišti. Závodil na kole, lyžoval a v Mostištích hrál kopanou za místní tým. Jako žák VII. A v soutěži mezi třídami vyššího stupně vynikal zvláště v běhu na 1 500 m. Jeho vzorem byla zajisté jeho starší sestra Milada, která již začátkem protektorátu v roce 1939 patřila k vynikajícím házenkářkám a pod vedením Eduarda Klapala postoupila s tehdejší velkomeziříčskou ženskou házenou do I. třídy soutěže a následně do ligy žen. Milada se také zúčastňovala atletických utkání, např. jako členka družstva gymnázia, přispěla svými výsledky k II. místu krajského závodu středních škol v Třebíči (hodnocen byl skok vysoký – 105 cm, hod míčem s poutkem – 26,85 m a běh na 80 m – 12,6 vt.).

Na těchto sportovištích se Jaromír seznamuje s Vlastíkem Milostným, Pavlem Hradeckým a dalšími kamarády, ale i s Františkem Zajíčkem, který záhy tyto sportovce aktivuje pro odboj.

V roce 1943 byl přikázán do německého oděvního skladiště letectva ve Velkém Meziříčí Feldbekleidungsamt – Bekovka.

Byl členem odbojové skupiny gen. Svatoně – Rada tří, oddíl kpt. Sošky v Novém Městě na Moravě, jako spojka Velké Meziříčí – Nové Město na Moravě. Z oděvního skladiště zásoboval novoměstské partyzány šatstvem, prádlem a obuví. Spolu s Františkem Zajíčkem, Vlastimilem Milostným a Aloisem (Pavlem) Hradeckým vykonal bezpočet cest mezi Velkým Meziříčím a Studnicemi u Nového Města na Moravě. V lyžařském středisku Cyrila Musila tak zakrýval pravý účel návštěv. Doprovázel kpt. Sošku při jeho cestách a pobytu na Meziříčsku, ukrýval doma vysílačku, kterou Vlastík Milostný převezl do Nového Města na Moravě.

Do ilegální činnosti byl zapojen od roku 1940 do svého zatčení gestapem 3. listopadu 1944. Den po jeho zatčení měly být u „panské cihelny" shozeny zbraně, ale akce byla odvolána, když bylo přerušeno spojení. Byl vězněn v Jihlavě, Kounicových kolejích v Brně a koncentračním táboře Flossenbűrg. Před příchodem Američanů byli vězni hnáni do Dachau, kde byl na této cestě zastřelen, bylo mu dvacet tři let.

Z vyprávění jeho sestry, učitelky Milady Klapalové (Blechové) se dozvídáme, že společně s jejím bratrem byl zatčen i jeho otec František Blecha, štábní kapitán Košťál s dcerou Jarmilou z Velkého Meziříčí, dále František Bureš st. a Jiří Šreibr, oba z Mostišť. Zatčeni byli na udání konfidenta gestapa Miloslava Vlčka – Mařáka z Tišnova a jeho spolupracovnice Arny Babákové.

„Bratr věděl, že ho gestapo hledá, spolupracovníci mu radili, aby utekl, ale on nechtěl, že by vzali otce. To už stejně udělali. Bratr nic nevyzradil, ani při týrání, a tím nedošlo k dalšímu zatýkání, i když měli podezření – hledali zbraně a dokonce kopali i ve školním kabinetu. Otec se vrátil 16. února 1945 nemocný a Jaromíra viděl pouze jednou, když jej odváželi do Kounicových kolejí. Štábní kapitán Košťál byl ubit už v Jihlavě, jeho dcera Jarmila se vrátila. Jiří Šreibr zemřel po osvobození ve francouzské nemocnici Donau-Eschingen. František Bureš byl také ve Flossenbűrgu a rovněž se nevrátil.
Datum smrti mého bratra Jaromíra bylo rozsudkem republiky prohlášeno 27. dubna 1945. Dne 4. března 1946 mu byl udělen Československý válečný kříž in memoriam," vzpomíná Milada Klapalová.