Jak je to tedy bylo s tím alpským lyžováním ve Velkém Meziříčí?

II. část

K odpovědi je třeba znát souvislosti s rozvojem lyžování nejen ve světě, ale i na Vysočině na počátku 20. století.

S Fajtova kopce (550 m./ n.m.) spatříme za dobré viditelnosti na severním obzoru Harusův kopec v Novém Městě na Moravě (706 m /n.m.) což je vzdušnou čarou přibližně 23 km. Významná historie novoměstského lyžování byla již mnohokráte popsána. Připomínám jen, že již v roce 1910 pořádali novoměstští první běžecké závody a v letech 1911-13 byly pořádány tři lyžařské kurzy, které vedl v té době již známý mistr Bohumil Hanč.

Otočíme-li se z Fajtova kopce na jih spatříme přibližně ve stejné vzdušné vzdálenosti chladící věže jaderné elektrárny Dukovany. Při cestě z Třebíče do Dukovan míjíme obec Kožichovice. Tam se narodil v roce 1856 Mathyas Zdarsky, který vešel do světové historie jako zakladatel alpské školy. Učitel, vynálezce a všestranně nadaný umělec žil od roku 1889 na Habernreithu, zemědělské usedlosti v horách u Lilienfeldu. ( Lilienfeld – dnešní zelené plíce Dolního Rakouska).

Nadšený Nansenovou zprávou nechal si Zdrasky z Norska poslat lyže s obyčejným třímínkovým vázáním bez bočního vedení. Ihned zjistil, že toto zařízení je vhodné jen pro mírné svahy, nikoliv pro strmé alpské stráně plné překážek.. V zimním období v letech 1890 až 1896 zkonstruoval revoluční vázání s ocelovou deskou, které držela patu a umožnila dobré ovládání lyží. S tímto vázáním a lyžemi výrazně kratšími oproti norským vyvinul novou sjezdovou techniku, kterou popsal v listopadu 1896 v první použitelné učebnici pro veřejnost a nazval ji Alpskou (Lilienfeldskou) technikou lyžování. 19. března 1905 uspořádal Mathyas Zdrarsky poprvé na světě závody ve slalomu na svazích Muckenkogelu v Lilienfeldu. Poté následovaly početně významné i závody v dalších střediscích.

Poznámka: slalom (závodní disciplína) slovo pochází z norského slalaam, které v dialektu provincie Telemarken znamená lyžařskou stopu (laam) klikatě vedenou po svahu (sla=svah), tento výraz se v archivním záznamech objevuje kolem roku 1850.

Tyto závody však byly značně specifické. A tak je za otce pořádání závodů ve slalomu označován Sir Arnold Lunn – angličan, neúnavný propagátor alpských forem lyžování. Byl také autorem první tratě uměle vyznačené brankami a iniciátorem prvního závodu ve slalomu, který se konal v roce 1922 v Mürrenu ve Švýcarsku. V roce 1927 navštívil Rakousko – alpské středisko Svatý Anton a uspořádal zde závod pro mládež. To byl počin k tomu, aby o rok později 3. až 4. března 1928 ve Sv. Antonu otevřel novou historii uspořádáním prvního ročníku zkušebního závodu nazvaného Arlberg – -Kandahár Rennen.

Lyžaři v Československu postupně reagují na tuto novou disciplínu a v těchto letech jsou zaznamenány první pokusy o uspořádání veřejných závodů ve slalomu. V historických pramenech se uvádí dubnový závod roku 1928 jako první závod ve slalomu uspořádaný v ČSR v Modrém dole v Krkonoších. Mezi propagátory slalomu v Čechách je uváděn štábní kapitán Frgal z lyžařského klubu důstojníků. Z mezinárodních závodů lze považovat 1. mezinárodní závod ve sjezdu a slalomu o Velkou cenu Československa u příležitosti XII. mistrovství světa v klasických disciplíních ve Vysokých Tatrách – Lomnické sedlo v roce 1935.

Vraťme se zpět k lyžařům do Velkého Meziříčí...

Velký rozvoj sportů se datuje po skončení první světové války se v roce 1921 mění název Klubu pro sport a zdravotnictví na Sportovní klub Velké Meziříčí (SK VM), který pokračuje v tradičních sportovních odborech i v zimních sportech. Rok 1924 je počátkem lyžařských (běžeckých) závodů a organizací výletů do okolí. Ve zprávě referenta lyžařského odboru SK VM p. Antonína Jelínka je zdůrazněno, že lyžařů utěšeně přibývá a co hlavního, že tento sport má zde mnoho nadšeného dorostu. Sportovní klub má za svoji povinnost podporovati tento rozvoj a chce mimo to ukázati lyžařům brněnským cestu do našeho města a poskytnouti jim příležitost k poznání zdejší krajiny a nádherných lyžařských partií. V roce 1929 máme již písemnou zprávu o běžeckých závodech pořádaných Sokolem se startem u Stohandlovy kapličky za reálkou. Dále závody, které pořádal SK VM od sýpek k Loupežníku a zpět přes Rakůvky. A co hlavní, lyžařské kurzy vedené prof. Josefem Vališem nar. v roce 1893 v Jiříkovicích u Nového Města na Moravě, který učil na Zemské rolnické škole ve Velké Meziříčí. Zpráva z roku 1929: „ tuto neděli vyjedeme opětně směrem za reálku kolem tenisových hřišť k Buči, Lhotkám, do údolí v Potokách, na tamnějších, pro lyžaře vhodných severních svazích Fajtova kopce se zdržíme a budeme cvičit obraty a přeskoky.“ V plánu prof. Josefa Vališe byly i metodické pokyny pro začátečníky -první kroky na lyžích, použití holí, boční stoupání, chůze odvratná, pád, sjezd, jízda přívratná, pluhování, přívratná jednostranná a jízda po jedné noze. Pro pokročilé to již byl telemark, christiánia, christiánia stržená a vybržděná, obraty skokem, skok terení a z můstku, jízda přes překážky i krasojízda.

Považujme tedy, z dosud zjištěných pramenů rok 1929, za zahájení lyžování na Fajtově kopci a prof. Josefa Vališe za propagátora sjezdových disciplín ve Velkém Meziříčí. Jedna z mála zjištěných zpráv byla popsána v tehdejším krajinském týdeníku Velkomeziříčsko až za protektorátu 1940.

3. března 1940 pořádalo mladé Národní Souručenství v Bystřici nad Pernštejnem lyžařské závody v běhu, sjezdu a slalomu. Lyžařský odbor SK VM vyslal na ně tyto závodníky: Jiřího a Mir.Špačka, Standu Heneše, Svatopluka Hradeckého, Fr. Koše a Jaroslava Nováka (Káďu). Závody v běhu se staly kořistí závodníků z Nového Města na Moravě ve všech kategoriích se umístili na prvních místech. Z našich závodníků v závodě na 10. km – kategorie II. tr. - nejlepšího umístění dosáhl St. Heneš jako pátý v čase 41.min.36 vt., 6. Jar Novák, 10. Jiří Špaček a 11. Svat. Hradecký.

Alpské disciplíny – sjezd St. Heneš dojel ze 14ti druhý a Fr. Koš 6tý. Slalom – Jar. Novák 4tý čas 38.1min., Svat. Hradecký 5tý 39. 3min. Závody se konaly na zmrzlém, zledovatělém sněhu za četné účasti diváků. Naši hoši získali cenné zkušenosti a poznali co jim ještě chybí v technice a hlavně v jejich výzbroji. Více zpráva neuvádí a je vlastně poslední ve válečných letech.

Poválečná historie sportů a lyžování ve Velkém Meziříčí ještě není zdaleka zmapována, ale je jisté že zatím co lyžování a lyžařský byznys hlavně v Rakousku, Švýcarsku a Francii později i v Itálii letěl strmě nahoru, v tehdejším slibně se rozvíjejícím Československu šel jak se říká „ od kytek.“ Lyžování, spolu s golfem a tenisem, se stalo nežádoucím (buržoazním) sportem. A tak ve sjednocené tělovýchově ve Velkém Meziříčí nezbylo pro tradiční odbor lyžařský i tenisový místo.

Přesto však se lyžuje. V padesátých letech v bývalém okrese Velké Meziříčí se pořádají okresní přebory v běhu, skoku i branných disciplínách, které se převážně pořádají v Blízkově. Střední školy v rámci výuky pořádají lyžařské kurzy a sportovní hry mládeže.

Jsem rád, že jsem se dozvěděl zajímavou zprávu v pokračování lyžařských tradic – alpských disciplín. Představovat sportovní a kulturní veřejnosti ve Velkém Meziříčí pana učitele Zdeňka Svobodu (roč. 1934) myslím si, že není třeba. Je známý jako výborný dlouholetý házenkář, významný funkcionář Sokola, divadelník, recitátor atd. Ten jako student reálného gymnazia se v rámci sportovních her mládeže v roce 1953 zúčastnil přeboru kraje Jihlava ve slalomu, kde zvítězil a stal se krajským přeborníkem. Tento závod se jel na Harusově kopci v Novém Městě na Moravě. Za toto vítězství se zúčastnil celostátního závodu ve Sv. Petru ve Špindlerově Mlýně. Zde se ve sjezdu umístil na 10. místě, ale ve slalomu již neuspěl. Když jsem se Zdeňka ptal, kde trénoval tušil jsem odpověď, že v Balinském údolí tzv. Záviškově žlebu, ale i v zámecké rokli nad Beckovkou ( později Motorpal), kde se také za protektorátu skákalo na přírodním můstku.

Uplyne dalších deset let než se dá dohromady skupina nadšených velkomeziříčských lyžařů těšících se se sjíždění lesních cest a luk na severním svahu Fajtova kopce. Než se vytvoří ve městě atmosféra, která vyústí ke zbudování prvního lyžařského vleku v roce 1965. Rok 1966 je rokem uvedení do provozu, tedy před 45. lety. Z organizováním sjezdového lyžování znovu začnou velkomeziříčstí v roce 1972 založením lyžařského oddílu jako odboru tehdejší TJ Spartak. O tom se dozvíte v dalším pokračování.

„Tak ať to frčí dál lyžaři !!!“

P.s. Tento lyžařský pozdrav je po desetiletí používán na Vysočině i na Třech Studních. Jest-li jej vymyslel můj kamarád Franta Miloš Brabec, zjistím do příště.

A ještě jednu poznámku od zakladatelů lyžování z Norska.

Generace českých lyžařů, v poválečných křížovkách, ale i v současnosti se ještě používá SKOL jako lyžařský pozdrav z Norka . Musím je ale zklamat. Ono „ SKOL“ psáno Skaal v norštině znamená to, co v angličtině „ Cheers“ nebo v němčině „Prosit“. Tak přátelé „ Skol“ patří spíše k lahvince než k lyžím. Že mě nevěříte!, tak si prosím přečtěte 7. číslo časopisu Zimní sport z roku 1927, ve kterém v rámci osvěty českého lidu lyžařského píše norský lyžařský instruktor T.T. Hanssen – působící tehdy v Čechách o pozdravu skol článek, končící větou: „Nepodzravujte se nikdy slovem skol.“

Petr Zezula