František Zajíček

Před 100 lety se narodil František Zajíček, všestranný sportovec, atlet a hlavně běžec a skokan na lyžích. Významně se podílel na rozvoji lyžování ve Velkém Meziříčí v období protektorátu.

Odměna za práci v odboji? Doživotní vězení

František Zajíček se narodil 15. listopadu 1912 v obci Radňovice u Nového Města na Moravě.

Vyrůstal v rodině rolníka společně s dvěma bratry a sestrou. Po absolutoriu obecné školy studoval na gymnáziu v Novém Městě na Moravě. Již od raného mládí bylo jeho velkou zálibou lyžování. Svůj první závod v běhu na lyžích vyhrál v devíti letech v Novém Městě na Moravě v roce 1921. Závodil také ve skoku a ve štafetových závodech.

Narodil se s lyžemi na nohou

Studium gymnázia zakončil v roce 1933 maturitou a byl přijat ke studiu na Vojenskou akademii čs. armády v Hranicích na Moravě. V roce 1937 studium akademie zakončil vyřazením v hodnosti poručíka pěchoty. Byl přidělen k pěšímu pluku v Dolním Kubíně na severozápadě Slovenska. Ve svém volném čase se dále zabýval svojí zálibou – lyžováním.

V roce 1939 po rozpuštění československé armády v důsledku anexe ČSR fašistickým Německem byl nadporučík Zajíček propuštěn z armády a převeden k Okresnímu úřadu ve Velkém Meziříčí jako úředník odboru školství.

Hned na začátku okupace se Zajíček zapojil do vojenského odboje. Spolupracoval s podplukovníkem Feigrlem, který organizoval odchod našich vojáků do zahraničí takzvanou východní cestou přes Slovensko. Touto cestou z oblasti Vysočiny odešli poručíci Smrček, Šandera, Doležal, nadporučík Bryks a další.

Informátorka gestapa

Pro zajímavost uvádím, že manželka posledně jmenovaného npor. Brykse zůstala v Protektorátu. Stala se velmi výkonnou agentkou gestapa a podílela se jako konfidentka na mnoha akcích proti odboji. Její úloha informátorky gestapa byla také vysledována v akci německé tajné policie u Netínského rybníka, kde v boji s okupanty padl velitel pararoje Calcium poručík JUDr. Jaroslav Ostrčil a těžce zraněn byl jeho zástupce rotmistr Josef Gemrot.

Východní cestou do odboje měli odejít i pozdější vojenský představitel odbojové organizace R-3 štábní kapitán generálního štábu Karel Štainer a jeho druh z lyžařského klání nadporučík František Zajíček. Tajná cesta však byla německou policií rozbita a oba odbojáři se museli vrátit zpět na Vysočinu. Zde začali již v roce 1941 organizovat odbojové skupiny. Karel Štainer byl v té době již v ilegalitě, a tak Zajíček jako pracovník okresního úřadu vystavil ilegalistovi falešný průkaz totožnosti na jméno Josef Veselý.

Odbojář lesníkem

Štainer Veselý přijal místo lesního dělníka v polesí Bory – Zahradiště u Velkého Meziříčí, a tím kryl svoji práci pro odboj. Npor. Zajíček zastával v letech 1941-42 funkci Štainerova pobočníka a z titulu své práce na okresním úřadě získával pro odboj velmi důležité zpravodajské informace. Posléze začal intenzívně spolupracovat s hlavním zpravodajcem R-3, kpt.gen.štábu Robotkou Organizoval také ukrytí a stravování pěti uprchlých zajatců, vojáků Rudé armády, kteří byli skrývání v domácnostech odbojářů a v lesích od Pikárce až po Rudu u Velkého Meziříčí. Po celou dobu úzce spolupracoval v odboji s lyžařským závodníkem Cyrilem Musilem a hajným Josefem Pavlasem z Netína.

Pararoje

Při spolupráci s Josefem Robotkou František Zajíček, který přijal krycí jméno Kamil, se zúčastnil rozkrývání konfidentské sítě gestapa, vedené agenty V. Ryšánkem a S. Jizerou. Tato skupina měla za úkol pomoci gestapu v likvidaci odbojové organizace R-3. Rozkrytí se zdařilo a jmenovaní byli vyhlášeni londýnským rozhlasem jako nebezpeční konfidenti pracující proti československému odboji. Koncem roku 1944 a v roce 1945 na rozkaz Veselého Štainera zajišťoval Zajíček stálá i náhradní stanoviště pro parašutisty ze skupin Calcium a Tungstena později také pro pararoje Platinum-Pewter a Bauxite.

V březnu 1945 se pomocí radiomajáku Eureka skupiny Tungsten uskutečnily dva shozy zbraní z Anglie, a to v prostoru obce Rohy 12 barelů a v prostoru Olší 11 barelů. Zbraně ze shozů byly ukryty u Karla Bartoše v obci Martinice, u Josefa Feldmana ve Velkém Meziříčí, dále u hajného Jana Muchy v hájence Netín, u Stanislava Bureše v Hrbově a Cyrila Musila.

Vyhozená trať

Nově zformovaná skupina Tau R-3 pod vedením por. Vetišky úzce spolupracovala s Jindrou Nováčkem a ing. Karlem Pánkem, představiteli ilegální sítě KSČ na Velkomeziříčsku. Skupině Tau pracovalo v té době 32 odbojářů. S příchodem jara 1945 aktivita odboje vzrostla. V únoru došlo k přestřelkám s německými jednotka mi, které sídlily v té době v Oslavici. Koncem března byla provedena destrukční akce – vychození železniční tratě u Rudíkova. Odzbrojeny byly četnické stanice v Rudíkově a Uhřínově.

Zajíček na olympiádě mazal lyže

Koncem dubna byl npor. Zajíček povolán ke Karlu Veselému Štainerovi veliteli vojenského štábu R-3 do Tasova, a tragických událostí ve Velkém Meziříčí začátkem května 1945 se přímo nezúčastnil. Po skončení války a osvobození se František Zajíček vrátil do čs.armády. Nastoupil do posádky Brno jako zpravodajský důstojník. Byl postupně povýšen do hodnosti kapitána a štábního kapitána. Tam se také seznámil se svojí pozdější manželkou Marií, se kterou se oženil v roce 1948.

Byl vybrán k účasti na ZOH ve švýcarském zimním středisku St.Moritz v roce 1948 jako náhradník na ukázkový závod vojenských hlídek. Dle vzpomínek pamětníků se Zajíček také zúčastnil závodu čtyřsedadlových bobů a se svými spolujezdci obsadili 14. místo. Závod hlídek nakonec nejel, ale podle vzpomínek mistra sporrtu Karla Dvořáka z Nového Města měl jako nejzkušenější na starosti mazání lyží.

Tvrdý žalář

V roce 1949 byl štábní kapitán Zajíček zatčen orgány vojenské kontrarozvědky a uvězněn. Ve vykonstruovaném procesu v roce 1950 byl společně se svým druhem v odboji, plk. Gen.štábu Josefem Robotkou a dalšími důstojníky odsouzen k doživotnímu vězení. Prošel věznicemi v Brně, Opavě, Praze, Plzni, Leopoldově a několika pracovními tábory na Příbramsku. Po jedenásti letech tvrdého žaláře byl na amnestii propuštěn a v květnu 1960 se mohl vrátit domů ke své ženě a synovi.

Z vojáka zootechnikem

Velmi těžce hledal pracovní uplatnění. Začal jako pracovník v místním JZD. Později zastával funkci zootechnika až do svého odchodu do důchodu. V důchodu se mu podařilo navrátit se k jeho milovaným lyžím. Přátelé z Velkého Meziříčí na měj nezapoměli a umožnili mu aby se zúčastňoval jako pomocný instruktor lyžařských výcviků na horách se studenty meziříčského gymnazia. Pamětníci velice oceňovali jeho umění zaujmout studenty pro lyžování a obdivovali jeho velký vyprávěčský talent a životní zkušenosti.

Na podzim roku 1986 František Zajíček těžce onemocněl a v nedožitých 75 letech zemřel.

Po změně politických poměrů v Československu byla Františku Zajíčkovi rozhodnutím ministra obrany navrácena hodnost majora a koncem roku 1991 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka.

Článek byl převzat od Pavla Koutenského.

Prameny: Petr Zezula 100let organizovaného lyžování ve Velkém Meziříčí Jupiter club VM 2006, dokumenty rodiny Zajíčkovy, Veselý-Štainer K., Cestou národního odboje 1947, Praha, Grňa J., 7 roků na domácí frontě, 1968 Brno, Makovský-Pavlas, Rod Pavlasů z Pavlova 2003.