Historie výroby umělého (technického) sněhu – část III.

V druhé části této historie jsme se dostali do 80 tých let minuléko století. Také novoměští lyžaři se pokoušeli o výrobu technického sněhu. Potřeba sněhu na tratě historického běhu o Zlatou lyži a každoroční Světový pohár v běhu to vyžadovala.

Z informací, které mě zaslal doc. Ladislav Slonek vyjímám: „ Zasněžování prakticky v Čechách začalo v Telnici. Byli jsme se tam podívat a také jsme znali pokusy starého Balcara ve Špindlerově mlýně na můstcích. Novoměstské pokusy vyvrcholili zakoupením prvního děla Šumava. Hlavní organizátor získání děla byl František Papšo, který sehnal finance a zajistil dodání. Dělo se instalovalo na stadion před SKI hotel. Při spuštění jsme tam byli tři : František Papšo, Ing. Jiří Pošvář a já. Byli jsme nedočkaví, František měl připravené pumpy a bylo asi minus 2 stupně. Spustili jsme dělo a výsledek byla mlha, ale ne sníh. Přivezli jsem z Chirany půjčený kompresor, ale výsledek žalostný – prakticky jsme žádný sníh nevyrobili. Druhý den byl ale SKI hotel obalen ledovku, která vznikla z našich pokusů.

Nové Město se prakticky nikdy nenaučilo z tohoto děla stříkat. Zkoušeli jsem ho také na malém můstku u Pekáren, tam byl hlavní iniciátor Jarda Krejča. Také bez dobrého výsledku. Ale ve Frenštátě například dlouho Šumavu používali na můstcích.

Zlom nastal až získáním zahraniční techniky a to hlavně dělem italské provenience Leitner, které bylo získáno za pomocí dotace Svazu lyžařů a technicky nákup jsem projednaval s panem Casero , manželem bývalé novoměstské lyžařky Elišky Pospíšilové – Casero. Dělo se koupilo přes Motokov. Dělo Leitner mělo na tehdejší dobu špičkové seřízení, které se ale nedá srovnat s dněšním počítačovým systémem.

Další zasněžování v Novém Městě je spojeno se Slávkem Buchtou a jeho spolupracovníky a Karlem Klapačem, který dnes zastřešuje zasněžování “.

Zlom, o kterém píše Láďa Slonek nastává až v devadesátých letech . V roce 1995 zahajují zasněžování s pomocí pojízdného čerpadla, přibližně 1,5 km pospojovaného mobilního potrubí, sjezdovku na Harusáku. Postupně dochází k modernizaci vybudování dopravní cesty od Ski hotelu a také používání 14 . sněhových děl pro zasněžování běžeckých tratí. V současnosti, kdy proběhla už třetí rekonstrukce čerpací stanice, včetně osazení chladícími věž emi mají v Novém Městě k dispozici centrální systém řízený počítačem, který udržuje 20. sněhových děl v automatickém optimálním režimu. Toto nám zaslal z Nového Města na Moravě pan Karel Klapač.

Zasněžování ve Špindlerově Mlýně

Ve Špindlerově Mlýně v Krkonoších zasněžuje sjezdovky od roku 1991 Míla Kebrle. V témže roce zakládá ing. František Procházka ve Velkém Meziříčí občanské sdružení Ski klub a stává se iniciátorem budování moderního systému zasněžování. Velkomeziříčtí lyžaři navštěvují pana Kebrleho ve Špindlu, který nabízí pomoc při realizaci zasněžování na Fajtově kopci. Při jeho osobní prohlídce u nás upřesňuje umístění rozvodů, akumulační nádrž a další. Tehdejší naše finanční možnosti nám bohužel nedovolili jeho nabídku přijmout. A tak se obracíme na další firmy. Jedna z prvních studií byla od brněnského projektanta ing. Tioki.

Zasněžování v Hlinsku

Počátkem devadesátých let dochází v Hlinsku k rozdělení tehdejšího oddílu lyžování TJ Spartak Hlinsko. Lyžaři-běžci vytvářejí Klub klasického lyžování a soustřeďují svoji činnost na severním okraji města, v oblasti za sídlištěm, tedy tam, kde bydlí polovina obyvatel Hlinska.

Sjezdaři zakládají Ski klub Hlinsko,o.s. a zůstávají na jižním okraji města na dosavadních sjezdovkách u dvou vleků „háčků“. Zásadním problémem se stává nedostatek sněhu, když přitom vcelku dostatečně mrzne. V roce 1997 přichází člen nového Ski klubu Hlinsko ing. Robert Vokáč a navrhuje vybudovat na sjezdovce systém umělého zasněžování. K tomu zajišťuje podporu ze strany své obchodní společnosti AS ROVI s.r.o. při leasingu prvního sněhového děla a při koupi starší rolby lavina. AS ROVI s.r.o. se tak na několik let stává hlavním ekonomickým tahounem rozvoje hlineckého skiareálu, hradí leasingové splátky, zaměstnává správce areálu atd.

Při výběru technologie vybírají hlinečtí sněhové dělo Leitner, dovezené firmou Fair Trade Brno. Realizaci potrubních rozvodů a čerpací stanice měla na starosti firma pana Obozněnka z Frýdku-Místku. A tak se plní další velký sen hlineckých lyžařů, jejichž tradice organizovaného lyžování spadá do dvacátého roku minulého století. Přes všechny problémy výstavby technologie zasněžování, spouštění zakoupeného staršího děla Leitner se podaří od sezóny 1997/98 lyžařské svahy v Hlinsku zasněžovat.

Nejdynamičtější rozvoj zaznamenává skiareál v Hlinsku v období 2000 – 2006.

Postupně byly pořízeny rolby PB200 a PB240, dvakrát byla přidělena státní dotace na podporu rozvoje cestovního ruchu. Za tyto prostředky byla nakoupena sněhová děla Areco a instalován turniketový systém od firmy Elvis ze Žďáru n.S.

V roce 2006 je výstavba skiareálu završena husarským kouskem : ze státního rozpočtu je vyčleněno

více než 31 mil.Kč, které jdou na výstavbu přemostění silnice I/34. Hlinecká sjezdovka tak již není ve své délce omezena silnicí, kvůli níž začínala v půli kopce. K tomu je pořízen nový zasněžovací systém a dvoukotvový vlek od firmy Michálek. V Hlinsku tak vzniká sportovní lyžařský svah o délce 500 metrů, s převýšením 88 metrů (554 – 642 m.n.m.) Kapacita přepravních zařízení je 2400 osob za hodinu. V roce 85.výročí lyžování v Hlinsku se tak naplňuje dávný sen hlineckých lyžařů – dlouhí sjezdovka v celé délce stávajícího kopce.

Skiareál Hlinsko se tak stává nejvýznamnějším lyžařským střediskem v jižní části Pardubického kraje a směle se řadí do „velké pětky“ vedle areálů ve Velkém Meziříčí, Olešnici, Novém Městě na Moravě či Novém Jimramově.

Zasněžování ve Velkém Meziříčí

Nezávisle na lyžařích v Hlinsku byl také Ski klubem Velké Meziříčí nakonec vybrán projekt firmy Faire Trade Brno, bylo to v květnu 1998. Do října tohoto roku probíhaly na Fajtově kopci intenzivní zemní práce, výkopy pro rozvod tlakové vody, čerpací stanici a akumulační nádrž a 23. 11. 1998 bylo vydáno územní rozhodnutí o povolení provozu této nádrže na potoce. Z důvodu nedostatku finančních prostředků pro realizace celkového projektu, požádal Ski klub své členy o finanční výpomoc dle jejich možností. Výsledek však předčil veškerá naše očekávání. Již zmíněný pan Obozděnko – dodavatel technologie, nejenom že ji nedodal v termínu, ale hlavně nezaplatil z našich prostředků výrobu speciálního čerpadla. A tak místo zasněžování jsme si mohli akorát nasadit do naší nádrže vánoční kapry … Než jsme dohledali pana Obozděnka byla zima pryč. Když po roce přivezl slíbené dělo Snow bull junior (údajně první český výrobek) opět jsme se nestačili divit co vše dokáže, jen né sypat sníh.

Ski klub se rozhodl zapůjčit a na podzim roku 1999 zakoupit starší dělo od firmy Sufag. A tak tedy zasněžování na Fajtově kopci probíhalo v sezoně 1999-2000. Na připojeném snímku je vidět použití i vrtulového děla Šumava. A kde skončil první český výrobek? Nepomohlo zlepšení chlazení kompresoru ani vyhřívání trysek a tak leckterý návštěvník ski baru u příležitosti různých oslav pochutnávajíc si na pečené kýtě na grilu, nestačí se divit, že to bylo sněhové dělo.

To je ve stručnosti pár informací jak to začalo.....

Dnes na Vysočině přibylo lyžařských středisek, kde více jak jedna polovina z třiceti těchto středisek používá systém výroby technického sněhu. Pohledem z okna je patrné, že průběh letošní zimy v menších nadmořských výškách přináší provozovatelům nemalé starosti. Zatímco v loňském roce, v necelém týdnu, vysněžili sjezdovky na tři měsíce dopředu, letos ani za měsíc zasněžování se to všem nepodařilo.

Věřme, že zima ještě nekončí a přinese návštěvníkům lyžařských areálů na Vysočině hodně sportovních zážitků.

Petr Zezula

leden 2012