Historie výroby umělého (technického) sněhu – část II.

Tak , jak jsem nastínil v úvodním článku, sedmdesátá léta minulého století přinesla nejen zimy bohaté na sníh, ale také rozvoj lyžování a vznik nových oddílů či klubů i v podhorských lokalitách, tedy i na Českomoravské vysočině. O dalším vývoji technického sněhu se moc nemluvilo a do popředí vstupují možnosti prodloužení sezony – lyžování i bez sněhu.

Lyžování na plastickém koberci:

Na začátku 70.let dovezl dr. Ptáček z katedry tělesné výchovy FS VUT v Brně několik výlisků kartáčů z umělého svahu ze Skotska. Během tří let se podařilo vybudovat v akci Z na severním svahu Wilsonova lesa v brněnských Žabovřeskách první unikátní umělý lyžařský svah s povrchem z umělé hmoty v Československu. Sjezdovka měla délku 290m, průměrnou šířku 22m a výškový rozdíl 69m. Unikátem bylo večerní osvětlení, stávající z 16 ks železničních stožárů o výšce 14m.

Sjezdovka byla využívána zejména pro výuku lyžování všech brněnských vysokých škol, dále pro kluby a veřejnost. V podzimních a jarních měsících byl areál využíván až 42 hodin týdně. První povrch byl vyroben v brněnském družstvu Chemoplast a byl z kabelového polyetylénu. Na těchto kartáčích se záhy projevovala lámavost jehlic, což se nepodařilo odstranit ani úpravou vstřikovací formy, která byla vyvinuta na strojní fakultě VUT v Brně. Teprve druhý povrch, vyrobený v podniku Nisasport Jablonec n.Nisou, který byl z kopolymeru EVA (etylén-vynil-acetát) byl nepoměrně trvanlivější.

Nevýhodou tohoto lyžování byla nutnost při suchém počasí mazání lyží různými médii. Přes provozní peripetie bylo koncem 70.let v ČSSR těchto svahů přes sedmdesát. V současné době jsou v provozu v ČR zejména svahy v Písku, Uh.Hradišti a Němčičkách. Po r.1989, kdy se otevřely hranice a bylo možno vyjíždět na předsezónní lyžování do Alp se význam umělých sjezdovek potlačil, ale tyto areály v současné době jsou opatřeny zasněžovacími technologiemi a jsou hojně využívány veřejností. Přes velkou snahu vedení města Brna a žabovřeské radnice se nepodařilo dodnes zkolaudovanou sjezdovku v Žabovřeskách zprovoznit včetně umělého zasněžování pro odpor zelených ekologistů.

Tyto informace mě zaslal můj kamarád ing. Jiří Černý z Brna, který byl v té době stavbyvedoucím brněnské sjezdovky.

Na Vysočinu přichází toto lyžování na plastickém koberci v roce 1980, kdy je na Fajtově kopci ve Velkém Meziříčí 27. listopadu slavnostně otevřen plastický koberec o ploše 4500 m2. Byl položen na nově navezeném kopci z odtěženého materiálu dálnice D1 (75 tis.m3). Ten již byl od výrobce Nisasport Jablonec nad Nisou, s kterým jsme měli dobré zkušenosti při instalaci prvního plastového venkovního tenisového koberce v republice v roce 1977 v areálu zdraví za školou Světlá. U všeho byl náš kamarád ing. Pavel Karban – tehdejší vedoucí pracovník podniku. Přes osmiletou záruku od výrobce byl v provozu plných 17 let do roku 1997 a dnes z části slouží u Jardy Stávka v Němčičkách na nejníže položené sjezdovce ve střední Evropě pod 200m/n.m.

Lyžování na trávě:

Osmdesátá léta minulého století jsou také ve znamení dalšího hledání možností lyžování mimo zimní období. První travní lyže se objevují v roce 1963 v Německu. První mistrovství světa se pořádá v roce 1979 v USA. V Československu v Piešťanech Miro Masár a jeho syn Lubomír pořádají v roce 1980 první závod na Ahoji (název kopce se sjezdovkou) nad Bankou – což je část Piešťan. V roce 1992 získal první titul mistra světa pro Česko Michal Mačát z Moravské Třebové.

Novodobý držitel rychlostního rekordu – 94 km/hod. je brněnský Martin Štěpánek. Češi vládnou ve světě , a v letošním roce 2011 získali všechny 3 křišťálové globy pro Česko – Němec, Gardavská a Pohár národů. Také na Fajtově kopci jsme uspořádali v letech 1989 až 2009 řadu mezinárodních FIS závodů a závodů ČP. Hostili jsme téměř všechny mistry světa a je známo, že i světový alpský závodník Ondra Bank na našem kopci získal titul mistra republiky kategorii dětí do 10 let právě na travních lyžích.

Vraťme se zpět k rozvoji technického sněhu.

Podobné experimenty s vysokotlakým systémem jako v Telnici prováděl i Jindřich Liška zakládající člen (rok 1972) LO TJ Spartak Velké Meziříčí . Vodař a topenář na dvoře tehdejšího stavebního podniku zkoušel směšovat v proudnici vodu a vzduch. K výrobě účinného zařízení však nedošlo. Zlom nastal až v roce 1982, kdy při jednání ing. Ivana Kopečného a Karla Ambrože z Kabla Velké Meziříčí na šumavském Špičáku s JUDr. Františkem Steidlem o výrobě nestandartního kabelu pro jejich sjezdovku, došlo i na nápad vyrobit sněžné dělo i pro sjezdovku u nás. Na Špičáku právě testovali jejich vrtulové dělo „Šumava..“ Za krátkou dobu se uskutečnilo pracovní jednání, kterého se zúčastnil i Svatopluk Peksa, tehdejší vedoucí mistr učňovského střediska Kabla. Jak nám pan Peksa popsal - po prohlídce zařízení přímo na sjezdovce na Špičáku, po informacích od správce vleku, který popisoval různé peripetie ze zkušebního provozu ,bylo rozhodnuto, že i u nás jsme schopni něco takového vyrobit. S laskavostí JUDr. Steidla jsme odjížděli s úkoly, že výměnou za odlitek 12 listé vrtule (provedli v První brněnské strojírně ve Velké Bíteši) obdržíme škodovácký hliníkový odlitek pro ložiska hřídele pohánějící vrtulu. Mobilní lafeta sněhového děla byla pouze ve skici a vyrobila se jako „trojkolka“.Ostatní části se domýšlely. Kola nám poskytlo JZD Dolní Heřmanice z vyřazených zemědělských strojů a tak přední kola byla z rozmetače hnoje a zadní otočná dvoujmontáž z obraceče sena. Svatopluk Peksa vzpomíná: „ první zkušební provoz byl před učňovskou dílnou a pamatuji si jak při spuštění motoru se nám to monstrum rozjelo a při spouštění se ozval zvuk jako když startuje tryskové letadlo SU7B v nedaleké Náměšti.“

Ostrý provoz se uskutečnil přímo na Fajťáku v zimě 1983 a to už za asistence zmíněného Jindřicha Lišky, který v dalším desetiletí dovedl a partou nadšenců několikrát pás sjezdovky zasněžit.

Podmínky s porovnáním dnešních zasněžovacích systémů byly naprosto nesrovnatelné.Na sjezdovce totiž chyběl rozvod tlakové vody, akumulační nádrž, hydranty, chladící zařízení a tak s použitím pouze vodovodního řadu to byl výkon vskutku heroický.

V příštím pokračování, které vyjde po novém roce zakončíme tyto informace o současném systému výroby technického sněhu u nás.

Veškeré články zveřejněné na jaře 2011 s tématikou 45. výročí lyžařského vleku na Fajtově kopci, rovněž najdete na našich webových stránkách skivm.cz / historie / fotogalerie.

Petr Zezula, prosinec 2011