45 let provozu prvního lyžařského vleku na Vysočině – lyžařský areál na Fajtově kopci ve Velkém Meziříčí

Na jaře letošního roku 2011 jsme rozsáhle informovali čtenáře Velkomeziříčska o této historii.

Slíbili jsme pokračovat v této historii o začátcích výroby umělého (technického) sněhu ve světě i u nás.

S pokusy s umělým sněhem začali Kanaďané ve čtyřicátých letech 20. století. Zjistili, že když se pod tlakem rozstřikuje vodní mlha do proudu podchlazeného vzduchu, zmrzne na krystalky ledu podobné přírodnímu sněhu.

Z dostupných materiálů se dále dozvídáme, že za 2. světové války byl v Madison Sqare Garden rozdrcen led a stlačeným vzduchem rozprášen na plochu. Bylo to opatření, které zajistilo jisté sportovní vystoupení. Nesmírně drahý způsob výroby byl pro zasněžování svahu nepoužitelný. V poválečném období první americká sněhová zařízení používala upravené travní postřikovače přidáním stlačeného vzduchu. Směs vody a vzduchu proháněná tryskou pod tlakem 6 atm. se ve směšovací komoře promění na mlhovinu, která se expansí podchladí a v mrazivém vzduchu dopadá na zem jako sněhové krystalky.

První sněhové dělo na světě pak patentovali Američané v roce 1954, aby zajistili hladký průběh olympijských her ve Squove Valley roku 1960.

Jak v mnohých jiných případech, tak i zde zůstala Evropa za svým zámořským partnerem. V roce 1963 se konečně začalo přemýšlet v Německu o výrobě umělého sněhu. Majitel lyžařských výtahů v Garmisch-Parten-Kirchenu přes všechnu nedůvěru instaloval AMF sněhové zařízení a s 5-ti děly a 2 kompresory typu Gyro-Flo uskutečnil první sněhovou „bouři“ na Hausbergu. Bylo to 6.12.1963 v 19,00 hod. středoevropského času.

Postupně se začaly výrobou umělého sněhu zabývat ve Francii, Itálii i v Rakousku. Naskýtá se tedy otázka, kdy „vystřelila“ sněhová děla historicky první umělé vločky v tehdejším Československu, a co tomu předcházelo.

Lyžování v zimním středisku v Zadní Telnici bylo mezi Ústečany oblíbené už před druhou světovou válkou. Takřka až pod sjezdovky vyvezla obyvatele města linka tramvaje. Po válce přišel velký rozmach areálu. A když se tu roku 1965 objevil profesor ČVUT Vladimír Chlumský a vyprávěl o svých pokusech s výrobou umělého sněhu, dostal hned nabídku ke spolupráci. Členové lyžařského klubu Telnice totiž přivezli do Československa první dělo z Rakouska. Tým profesora Chlumského z katedry kompresorů, chladicích zařízení a vodních strojů pak přizpůsobil zařízení místním podmínkám a vyrobil pro Telnici další tři kusy.

Slavnostní „výstřel“ byl připraven na 12. listopad 1965. Z tehdejší korespondence ÚV ČSTV Praha se dozvídáme, že: „obdivuhodné činorodosti členů lyžařského oddílu TJ Chemičky Ústí se podařilo vybudovat znamenité a hodnotné dílo. První palba sněhometů v ČSSR jistě zůstane trvale zapsána v dějinách našeho lyžařství!“ Tyto údaje mě poskytl prezident Ski klubu Telnice pan ing.Jindřich Holinger, jehož otec byl jedním z těch, kteří sněhové dělo do socialistického bloku přivezli a svépomoci brigádně vybudovali nutnou technologii k zasněžování jako např. kompresorovou strojovnu, vodní nádrž s čerpadly a chladícím zařízením včetně 500 m potrubí na sjezdovce, což představovalo 3500 odpracovaných brig. hodin často o dovolených.

V témže roce se objevuje ještě jedna informace o zasněžování nebo o zkouškách tohoto zařízení v Praze Motole. Jest-li se jednalo o zkoušky prof. Chlumského z pražského ČVUT nevím?, třeba nám to časem někdo upřesní.

Přicházejí 70. léta minulého století, kdy bylo v Evropě sněhu přebohatě. Ti kdo z nás jezdili v těchto letech do Špindlu, jistě pamatují ve Sv. Petru čtyři skokanské můstky a u nich hliníkové potrubí. Tam již v roce 1969 zasněžoval vysokotlakým systémem pan Balcar skokanské můstky i část sjezdovky.

V 80. letech min. století bylo zřejmé, že sjezdovky nemohou spoléhat jen a jen na přírodní sníh. Sezony bez sněhu se staly noční můrou provozovatelů lanovek i hoteliérů. Tehdy se zamysleli vedoucí ski areálu jihotyrolského Obereggenu Walter Rieder a Georg Eisath co dál. Zpětně se ukázalo, že osedlali jediného perspektivního koně – vsadili na umělý sníh. Nejprve koupili za velké peníze první vrtulové dělo z USA. „Stálo 100 tisíc dolarů, bylo moc drahé a vyrobilo málo sněhu“ vzpomíná ještě dnes Walter Rieder, dnešní generální ředitel Společnosti TechnoAlpin se sídlem v Bolzanu, která je světovým leadrem ve výrobě technického sněhu. Proto se tehdy domluvili s kolegou a pustili se do vývoje vlastního stroje. Koupili turbínu na sušení sena a vyrobili první funkční prototyp. A tak se dá říct, že tento typ sněhového děla vznikl z fukaru. Bylo tak dobré, že tuto technologii koupila společnost provozující ski areál Obereggen a nasadila ji v sezoně 1983/84 na sjezdovky. V roce 1987 byla také poprvé zasněžena závodní sjezdovka Saslong v Grödenu. Jižní Tyrolsko dnes dokáže zasněžit okolo 90% své sjezdové plochy.

To je tak velmi stručně z historie ze světa a u nás.

Jak to pokračovalo v tehdejším Československu.

Šumava

V roce 1981 probíhala ve skupině Klatovských škodováků pod vedením Josefa Maláta intenzivní činnost na dokončení mobilního děla na výrobu technického sněhu. První pokusy probíhaly již v sezoně 1981/82. Josef Malát a JUDr. František Steidl podávají přihlášku patentu na mobilní dělo „Šumava“, které svým výkonem představovalo v té době v celé ČSSR absolutní špičku. Na základě výborných zkušeností se zkušebním provozem několika mobilních děl se v průběhu roku 1983 zrealizoval systém umělého zasněžování na Lubského svahu na šumavském Špičáku. Společně s krušnohorskou Telnicí byl sportovní areál Špičák významným průkopníkem technického sněhu na českých horách. Tolik z publikace Josefa Tremla: „ K 40.letům sportovního areálu Špičák 1971/2011.“

Petr Zezula

prosinec 2011

V dalším pokračování se dozvíte, jak to bylo s vývojem zasněžování na Fajtově kopci a co mu předcházelo.