Rozhovor s Jiřím Pálkou, ředitelem Skiareálu Velké Meziříčí

Rozhovor o tom Proč a jak dáváme něco navíc.

Před sedmi lety převzal vedení Skiareálu Velké Meziříčí. Od té doby má na starosti zajištění chodu celého areálu, což pokrývá činnosti spojené s vleky, zasněžováním, chodem restaurace a ubytovny a s komunikací s návštěvníky.

Někdy v dubnu mi Petra Švecová, správkyně faklubu, poslala e-maily s vašimi komunikačními materiály, s tím, že bych se na ně měl jako marketér podívat. Vesměs šlo o pozvánky na akce. Víte, co mne zaujalo nejvíce? Nebyl to design, nebyly to texty, byl to samotný fakt, že se snažíte se svými klienty komunikovat aktivně, různorodě a systematicky. Možná vás to překvapí, ale v branži provozovatelů horských středisek jste spíše výjimkou. Co vás k tomu vede?

Já si myslím, že to k naší práci patří. Ke klouzání na lyžích nebo na snowboardu bychom měli lidem dát něco navíc. Chce to nějakou přidanou hodnotu. Lidé by měli mít důvod se k nám vracet. Chceme, aby měli na co vzpomínat. Víte, aby si mohli třeba říct: „posledně jsme byli třeba na zabijačce, tak se půjdeme podívat, co tam bude tentokrát. Chceme lidi přitáhnout jak ke sportu, tak k našemu areálu. Ty akce vyplývají z toho, co děláme. U nás máme například velkou lyžařskou školu, kde učíme najednou i osmdesát dětí. A právě k tomu se ta zmiňovaná zabijačka velmi dobře hodí. Když se rodiče dívají na to, jak se jejich děti učí lyžovat a vedle toho si mohou zajít na něco dobrého, baví se všichni.

A vyplatí se vám taková věc. Ono to přece jen stojí hromadu úsilí a peněz?

Jsou dva pohledy, kterými se na to můžeme dívat. Z čistě finančního hlediska je to „nalej vylej“. Když se ale na to podíváme jako na reklamní nástroj, je to jednoznačně přínosné. Lidé se k nám vracejí i ve všedních dnech, kdy žádná akce není. V celku se nám to tedy vyplácí. Proto se snažíme dělat akce na každý víkend.

Děláte akce v létě i v zimě nebo to rozdělujete?

Rozdělujeme. My tady máme restauraci i ubytování, takže když se v lednu rozjede sezóna, která je spojena s lyžařskou školou, snažíme se připravit na každý víkend nějakou akci – testování, bramboráky, uzení, zabijačku, koncerty, nonstop dvacet čtyři hodin lyžovačku. Na to se váže i mediální podpora. Například letos se nám povedlo, že jsme právě díky těmto akcím byli dvakrát na ČT 1 v Událostech v primetime. A to je přidaná hodnota, která by se dala přepočítat na peníze. Dalo by se přesně určit, kolik by stála taková reklama zakoupená v televizi. Což nám dává i částečnou odpověď na vaši otázku, jestli se to vyplácí nebo ne.

Určitě s vámi souhlasím. Vzpomenete si ještě na první akci, kterou jste organizoval? Jak to šlo, dopadlo to dobře nebo jste se, jak se říká, museli poučit z "krizového vývoje"?

Třeba první akci jsme připravovali už od podzimu. Domlouval jsem se na tom s kamarádem. Říkali jsme si, že doneseme prasátko, uděláme ovar, jitrnice, vezme kluky s kapelou a bude veselo. A pak přišel ten den. Bylo krásné počasí a na náš areál dorazily stovky lidí. Bylo jich ale tolik, že to nikdo vůbec nečekal. A to jsme narazili. Všude byly ohromné fronty, nastaly velké potíže s parkováním, s koordinací, s obsazením jednotlivých stánků. A to nám samozřejmě ukázalo všechny Achillovy paty. Například nás to poučilo i ve výběru jídla. Zjistili jsme, že dělat zabijačkový guláš vůbec není dobrý nápad. Každá akce je pro nás poučením. A ještě jinak. Když ty akce začnete dělat pravidelně, zjistíte, že se zlevňují a organizačně zjednodušují tím, že si přirozeně budujete zázemí. Například, takový nerezový stůl, se nehodí jen k umývání nádobí, ale že se dá velmi dobře využít jako stůl pro mixpult při organizaci rockového festivalu. Mimochodem, když jsem zmínil ten festival. Letos už pořádáme šestý ročník. Kdysi to začalo jako setkání českých kapel, ale rozrostlo se to tak, že k nám teď přijedou i Němci, Francouzi, Moldavané a rázem je z toho akce na tři dny. Začnou hrát ve čtvrtek a končí až v neděli ráno. Akce se obvykle účastní pět až šest set lidí. Vedlejším efektem je i reklama našeho areálu v zahraničí, protože francouzská a portugalská kapela si u nás natočila videoklip, který teď pouští na svých webových stránkách.

V jak velkém týmu pracujete?

Je to dané druhem akce. Například ten rockový festival si organizují sami kluci z kapel a my k tomu děláme jen zázemí, jídlo a pití. Pohybuje se to tedy od jednotek lidí až po desítky. Rekord asi padl při realizaci školních závodů. Přebor kraje Vysočina a kraje Jihomoravského, kterého se účastnilo 520 startujících, obsluhovalo přibližně třicet organizátorů.

Na jakou cílovou skupinu je zaměřujete?

My se cíleně zaměřujeme na děti a na rodiny. Jsme menší areál a k nám nepřijede dvacetiletý fajnový lyžař, který chce za den najezdit mnoho kilometrů. Toho by to u nás nebavilo. Náš svah měří 320 metrů s převýšením 70 metrů. Základ tedy tvoří děti a školní kurzy z okruhu asi tak padesáti kilometrů. Když se pak takové dítě vrátí z kurzu domů a řekne, že se mu u nás líbilo, je velká pravděpodobnost, že se k nám pak vrátí s celou rodinou.

A jak řešíte komunikaci s klienty, sbíráte třeba jejich e-mailové adresy?

Hodně komunikujeme přes webové stránky, kde máme kamery. Tam prezentujeme všechny naše akce. Kromě toho máme i obrovskou zásobu mailových adres, na které rozesíláme informační letáky. Právě teď jsme například takto prezentovali akci Sekáč z Fajťáku. Soutěží se v sečení trávy kosou, traktůrkama, malýma pojezdovýma sekačkama a křoviňákama.

Je nějaký skiareál, který berete v oblasti komunikace s klienty jako svůj vzor nebo alespoň jako zdroj inspirace?

Beru náměty z každého areálu. Ať jedu kamkoli, sbírám vše, co mne zaujme a co je pro náš areál vhodné. Jednoho favorita ale nemám.

Zvolna vstupujeme do období, kdy se v areálech začíná přemýšlet o přípravách na příští sezónu. Někde se staví, někde se opravuje, jinde se instalují nové atrakce nebo akce. Jak je to u vás?

Vzhledem k tomu, že jsme v loňském roce dostali dotaci na výstavbu rozhledny, tak u nás budujeme. Nejdříve musíme rozmontovat stávající příslušenství a pak postavit rozhlednu, tak abychom v zimě mohli vlek z jejího zázemí provozovat. Kromě toho se dělají drobné úpravy jako sečení trávy, vyřizují se papíry, územní plány a podobně.

Na vašich webových stránkách jsem viděl, že jste vyhlásili sbírku na vybudování nové rozhledny, a že se dají koupit jednotlivé schody. Je to tak?

Ano. Když půjdete na naše stránky, tak se můžete podívat na to, jaké schody jsou ještě volné a jaké už jsou obsazené. Víte, pro nás a přilehlé okolí je to významná věc. Taková rozhledna se tady hned tak brzy stavět nebude. A tak nás napadlo, že by tady ty schody mohly být na hodně dlouhou dobu a že by tedy mohlo stát za to se do nich takto obtisknout.

Za vstřícnost a za rozhovor děkuje

Hynek Choleva